Co je vnitřní neklid a jak ho uklidit jógovým dýcháním

Chcete se jen tak, bez důvodu, cítit jako byste byli na hraně? Jak byste chtěli utéct, ale nemáte kde? Vnitřní neklid není jenom „nervozita“ - je to hluboký, tichý, ale přítomný hluk ve vaší hlavě, který vás drží v napětí, i když všechno kolem vypadá v pořádku. Není to úzkost, která se dá pojmenovat. Není to strach z něčeho konkrétního. Je to jen… neklid. A on se neodpouští, i když se snažíte ignorovat.

Co vlastně vnitřní neklid je?

Vnitřní neklid je ten stav, kdy vaše mysl neustále běží - jako by měla běžet navždy. Přemýšlíte o minulosti, kterou už nemůžete změnit. Přemýšlíte o budoucnosti, kterou nemůžete ovládnout. A přitom přeskočíte přes teď - ten jediný okamžik, který skutečně existuje. Tělo je klidné, ale v hlavě je bouře. Někdy se to projevuje jako nespavost, někdy jako neklidné ruce, někdy jako neustálé hledání něčeho, co by mělo „všechno vyřešit“. A pak, když to něco najdete, neklid se jen přesune jinam.

Není to nemoc. Není to porucha. Je to váš organismus, který se snaží říct: „Zastav se. Dej mi čas. Dej mi dech.“ Ale vy ho přerušujete. Pracíte. Skrolujete. Jíte. Pohybujete se. A neustále se snažíte vyplnit prázdnotu, kterou neklid vám vytvořil.

Proč právě jógové dýchání?

Když jste unavení z přemýšlení, z kritiky, z neustálého „musím“ a „měl bych“, potřebujete něco, co vás připojí zpět k tělu. A nejrychlejší cesta k tělu je dech.

Jógové dýchání není o tom, jak hluboko dýcháte. Není to o tom, kolik sekund si zadržíte. Je to o tom, abyste se naučili poslouchat. Když začnete sledovat svůj dech, vaše mysl se zastaví. Ne proto, že byste ji přinutili. Ale proto, že se přesunula z hlavy do těla. A tělo neklame. Tělo ví, kdy je klid. Tělo ví, kdy je bezpečí.

Ve východních tradicích se říká, že dech je most mezi tělem a myslí. Když změníte dech, změníte i to, jak se cítíte. Když zpomalíte dech, zpomalí se i vaše myšlenky. Když ho učiníte hlubokým, vaše nervy se uvolní. A když ho začnete sledovat - bez soudění, bez pokusu ho „správně“ dělat - začne se vám uvolňovat to, co jste dlouho drželi uvnitř.

První krok: Zjistěte, jak dýcháte teď

Nechte se na chvíli nechat. Sedněte si na židli, lehněte si na zem, nebo si jen přisedněte k oknu. Nechte ruce klidně ležet. Zavřete oči, pokud se vám to líbí. A teď se zeptejte: Jak dýchám?

• Dýchám do hrudníku? Nebo do břicha?
• Je můj dech krátký a rychlý? Nebo dlouhý a plynulý?
• Cítím, že se mi někde „zaklíná“ dech - třeba v krku, nebo v hrudi?

Nevyhodnocujte. Jen pozorujte. Toto pozorování už je první krok k uklidnění. Vnitřní neklid se živí tím, že jste vždycky někde jinde. Když se vrátíte k dechu, vracíte se domů.

Praktické cvičení: 4-7-8 dýchání

Toto je jednoduché, ale mocné cvičení, které vám pomůže rychle uklidnit. Děláte ho kdekoli - v autě, v kanceláři, před spaním.

1. Vdechněte klidně a hluboce nosem počítáním do čtyř: 1… 2… 3… 4…
2. Zadržte dech na sedm: 1… 2… 3… 4… 5… 6… 7…
3. Vydechněte pomalu ústy, počítáním do osmi: 1… 2… 3… 4… 5… 6… 7… 8…

Opakujte to čtyřikrát. Nebo sedmkrát, pokud se cítíte velmi narušeně.

Co se děje? Když zadržíte dech, váš tělo získává trochu více kyslíku. Když pomalu vydechujete, aktivujete vagální nerv - ten, který říká vašemu tělu: „Všechno je v pořádku. Můžeš se uvolnit.“ A když to děláte pravidelně, vaše nervový systém se začne učit: „Když se začnu dýchat takhle, neklid ustupuje.“

Proč to funguje? Věda za tím

Nejde jen o „východní mystiku“. Věda potvrzuje, že pomalé, hluboké dýchání snižuje úroveň kortizolu - hlavního stresového hormonu. Studie z Univerzity v Oxfordu ukázaly, že lidé, kteří pravidelně dělají dechová cvičení jako 4-7-8, mají o 30 % nižší úroveň úzkosti za šest týdnů.

Dechové cvičení také zpomaluje srdeční frekvenci. Když dýcháte rychle, vaše srdce běží. Když dýcháte pomalu, srdce se zklidní. A vaše mysl následuje. Je to jako když zastavíte tanečníka - tělo se zastaví, a mysl se zastaví s ním.

Co dělat, když se vám to nechce dělat?

Největší překážka není technika. Je to to, že si říkáte: „Tohle je blbost. Nechápu, jak to může pomoct.“ A pak to neuděláte.

Nezapomeňte: vnitřní neklid vás udržuje v pohybu. A když se pokusíte zastavit, vaše mysl se snaží zase přesvědčit, že „musíte něco dělat“. Ale ne. Někdy největší akce je jen sedět a dýchat.

Nezkoušejte dělat to „správně“. Nezkoušejte „dosáhnout klidu“. Jen se nechte dýchat. I když se cítíte, že to nejde. I když vám to přijde hloupé. I když vás to rozčílí. Když to děláte, i když se to nechce - právě tehdy začíná změna.

Když se vnitřní neklid vrátí

Neříkejte si: „Už jsem to překonala.“ Ne. Vnitřní neklid se nevyhodí. Učíte se s ním žít. Někdy bude tichý. Někdy se vrátí s větší silou - před důležitou schůzkou, když se něco změní, když se necítíte bezpečně.

Neřešte to. Nebojte se toho. Jen se zastavte. Dejte si pět minut. Vdechněte. Vydechněte. Nechte se jen být. A pak se znovu pustíte do dne. Ne proto, že jste „vyřešili“ neklid. Ale proto, že jste se naučili, že s ním můžete být. A to je všechno, co potřebujete.

Co ještě můžete dělat?

Jógové dýchání není jen jedno cvičení. Je to způsob, jak se k sobě připojit. Když ho začnete používat, začnete si všímat i jiného:

• Když jste v kanceláři a cítíte, že se začínáte napínat - zastavte se. Vdechněte. Vydechněte. Dva krát.
• Před tím, než se rozhodnete odpovědět na nějakou zprávu - zadržte dech na dvě vteřiny. Pak odpovězte.
• Když se probudíte - nechápejte telefon. Nejdřív dýcháte třikrát hluboce.

Tyto malé zastavení vytvářejí prostor. A v tom prostoru se vnitřní neklid začne odplavovat - ne proto, že byste ho odstranili. Ale proto, že jste se naučili, že jste větší než on.